V.ročník
29.-30-7.2023
Turnaj si po čtyřech ročnících našel oblibu mezi všemi zúčastněnými. Kam dál? Jak ho posunout? Jak sdělit zájemcům, že "Sorry jako, máme plno" ? To byly otázky, které si pořadatelé kladli celé přípravné období. Nakonec po složitých propočtech, animacích a konzultacích se zkušenými volejbalistami (-tkami) byl zvolen dvoudenní model. V sobotu se odehrály základní skupiny, v nichž se hrálo především o nasazení do nedělního vyřazovacího pavouka. Již zde však bylo patrné, které týmy si mohou nechat o trofejích jen zdát. Mezi ně se zařadil i Dehet, ale ten měl v kapse ještě jednu taktiku, ale o té až později.
Zatímco na hřišti se odehrávaly líté boje, tak v zákulisí Vojta pekl prasátkovou kýtu, aby sportovci mohli kromě adrenalinového orgasmu zažít i ten kulinářský. Vojtovi však kolem 14té hodiny alkohol zalepil oči a tak se jeho role musel zhostit Héla a šlo mu to náramně, o čemž svědčí to, že k večeru byli mastní hráči, míč, síť, písek a dokonce i vegetarián Zbynďa, který v roli rozhodčího po celou dobu turnaje dohlížel na dodržování regulí a otáčel ukazatelem skóre, většinou i podle skutečnosti.
Večer nadešel čas na zábavu. Pití teklo proudem, u stolů se rozebíraly mimo jiné i výkony, taktiky a plány na nedělní vyřazovák. Dehet pochopil, že přes Buchty, vítězky skupiny A, se jen tak nedostane, ale za více než 30ti letou existenci jsme již zažili nesčetně večírků a pohárových oslav, takže bylo jasno, cesta dál vede jedině přes chlast. Tomáš odjel domů, aby byl na kolbišti alespoň jeden hráč, který uvidí balón a Maci s Kubím se jali zničit soupeře neustálým zdviháním pohárků s pivem a jinými destiláty a výkřiky jako "Do dna ! - Liguére. - Kdo nepije, není smečař." Bohužel s přibývajícími hodinami zjistili, že už i tady nám ujel vlak. Zatímco na naše playery usedala únava, hospodou se z hrdel linuly tóny známé písně "Dlouhá noc" od Helči Vondráčkové a stoly se začaly plnit tanečnicemi.
Nedělní vyřazovák, to už byla reklama na světový volejbal. S každým kolem rostla úroveň zápasů, o čemž svědčila otevřená ústa přihlížejících. Soupeři si nedarovali jediný balón, ale vše se odehrávalo v duchu fair-play.
Jedinou vadou na kráse bylo letos počasí, několikrát musel být prostor hřiště urychleně evakuován z důvodů prudkého deště a ve chvíli, kdy byl match před svým vyvrcholením, to bylo obzvlášť nepříjemné. Doufám, že Bruk jen zkoušel zarputilost všech zúčastněných dokončit turnaj stůj co stůj a příští rok již zařídí tradiční slunečný, ale zase né moc, den.
Opět bylo velice těžké určit držitele individuálních ocenění, nakonec po zralé úvaze byla nejlepší hráčkou zvolena Martina Matoušková z Můžemeee, hráčem pak Tomáš Straka od Buchet a za nejlepší, či spíše nejkurioznější moment si odnesl pohár náš rozhodčí Zbynďa.
Cundy
Buchty
Můžemeee
My 3
