VII.ročník
25.-27.7.2025
Do rozměrově stejného areálu se letos muselo namačkat o dva týmy více než loni, tedy 20 a to už je asi opravdu maximum, pokud tedy nebude vystavěno druhé hřiště či neprotáhneme turnaj na týden. Samotný turnaj začal dlouho před prvním bagrem, ale snad to stálo za to. Velké poděkování organizátorů směřuje na Míru Náplavu juniora a Milana Štěpánka, kteří připravili hřiště návozem čerstvého písku, za který by se nemusela stydět ani karibská pláž. Kůly na síť dostaly nový kabát ve formě červené barvy. Aleš Suk, muž jenž má jednu ruku dlouhou, pak s pomocí Péti Mareše natáhli síť a vytyčili lajny. Pokud byste snad chtěli něco zaplachtovat, pozvěte si duo Náplavičů, kteří dokázali z ničeho vytvořit dvě tribuny.
Již zápasy v základních skupinách ukázaly, že kvalita turnaje jde po sportovní stránce strmě nahoru, o některém postupujícím rozhodl jen pouhý balon.
Vzduch sobotních zápasů byl prosycen vůní a mastnotou z buřtů a krkovic. Ty se svůdně povalovaly na grilu, kolem kterého tančila Kačka s Vojtou. Těm též patří velké poděkování nejen naše, ale i spokojených strávníků.
Nedělní vyřazováky, to už byl maskr. Každá chyba znamenala potenciální konec snu o medaili. Dehet nebyl daleko od překvapení turnaje, nad Honzy dokonce i vedl a Náplavič dlouho nemohl najít recept na blokujícího Kubího, který si jako zkušený potápeč pravděpodobně spletl strany a nevědomky se tak nořil nad síť. Musím vyzdvihnout i výkony dalších ryze amatérských ansáblů - Vytahaný ponožky, Bulhaři, My a nakonec i Kopny, kde ale přece jenom jeden profivolejbalista byl - jež byly důstojnými soky týmům, které pravidelně útočí na mety nejvyšší.
Honzové nakonec obhájili loňské vítězství a My 3 opět dokázali, že patří mezi absolutní špičku, když v posledních pěti ročnících byly vždy v poslední čtyřce. Za zmínku stojí bronzové medaile pro Carpe Diem, kteří jako nováčci dokázali vystoupat až na stupně vítězů, ačkoliv je organizátoři při losování zařadili do páteho výkonostního koše. Nepopulární bramboru si odnesla další stálice turnaje Můžemeee.
Nejlepším hráčem byl vyhlášen Tomáš Jiránek z Dehetu, hráčkou pak Petra Hamatová z My 3. Cenu útěchy si odnesla Krvavá kolena.
Nakonec se sluší poděkovat i sponzorům, díky kterým mohli například děti účastníků - mezi něž se, dle finální fakturace, pravděpodobně přimíchala i omladina z nedaleké vesnice - být opáskovány VIP náramkem, který je opravňoval třeba k tomu dát si kopeček zmrzliny bez toho, aby žadonily o mrzký peníz, na výkon se soustřeďující, rodiče.
Zbynďa Kopenec se již stal rozhodcovskou legendou, ostrým hvizdem bděl nad férovostí jednotlivých utkání a na světelné tabuli měnil skóre stejně rychle jako se měnilo ve hře. Když si po třídenním pískání chtěl doma pustit televizi, vzal do ruky ovladač a ..... rozbrečel se.
Honzové
My 3
Carpe Diem
Můžemeee
